Povídka

Kapitola 6.

27. června 2012 v 20:13 | Angelyn
Suverénně jsem Angelyn doběhl a ještě při běhu jsem výtězoslavně prohlásil:
,,Mám tě!'' Angelyn se už chystala dotknout golfového vozíku, s myšlenkou, že mě jen tak tak porazila, ale já jí chytil za pas, což pravděpodobně nečekala... oba jsme ztratili rovnováhu a svalili se na zem. Následoval obrovský výbuch smíchu... Smáli jsme se opravdu nahlas.. skoro mi až z toho tekly slzy.. Už dlouho jsem se takhle nenasmál. Když jsme se konečně uklidnili, otočil jsem se na její tvář a jen tak na ní koukal.. a ona na mě.. Nevím, po jak dlouhé době jsem konečně promluvil, možná to mohlo být jen několik vteřin, ale měl jsem pocit, že uběhlo spoustu dlouhých minut.
,,Ehm.. Jsi v pořádku?'' Začal jsem se škrábat ze země.. pak jsem podal ruku Angelyn, abych jí to alespoň trochu usnadnil, když jsem jí takhle povalil...
,,Jsem.. v naprostém..'' Usmála se..
Sedli jsme si do golfového vozíku.. při cestě k atrakcím jsme ani jednou nepromluvili. Já přemýšlel o našich vzájemných pohledech do očí.. a myslím, že ona také.. pak jsme přijeli na místo a Angelyn se rozzářili oči.
,,Wow!''
,,Tak co na to říkáš?''
,,Michaeli.. to si děláš srandu!''
,,Věř mi, že nedělám.'' Řekl jsem pobaveně.
,,Je to úžasné! Chci všechno vyzkoušet!''
V tu chvíli nám šel naproti Tom.. jeden z lidí, který se staral o atrakce na Neverlandu.
,,Ahoj Michaeli.. tak už jste tady...''
,,Ahoj Tome.. Angelyn.. tohle je Tom. Bez toho by jsme se ani jednou nesvezli.
,,Těší mě, Tome..''
,,I mě, krásná slečno.'' Vzal její ruku a políbil jí. V tu chvíli se ke mě dostavil dost nepříjemný pocit, ten který nazýváme žárlivost. Já skutečně žárlil na dívku, která ani nebyla má! Tom je úplně jiný než já. Miluje společnost a hrozně rád navštěvuje různé párty a podobně. Říkal mi, že není na dlouhé a vážné vztahy. Prý nejdéle vydržel s nějakou dívkou maximálně 2 měsíce. A on a stydlivost? To opravdu nejde dohromady.
,,Miku, tak na co půjdete jako první?''
,,No.. to nechám na Angelyn. Ať jsi vybere.. co myslíš, Angelyn?''
,,Hmmm... to je hrozně těžký výběr.. co je třeba... támhle... takový zvláštní černý kolotoč..''
Šibalsky jsem se usmál..
,,To je moc skvělá atrakce, nazval jsem jí Pavouk... ale je také pořádně rychlá.''
Angelyn chvíli přemýšlela.. po chvíli usoudila:
,,Ale já to zvládnu!''
,,Tak jdeme na to!''
Nasedli jsme na atrakci.. Tom čekal, až budeme zajištění, aby ji mohl spustit, přičemž jsem nemohl uniknout jeho pohledům na Angelyn. On už je prostě takový.
,,Jste připraveni?''
,,Jsme!'' Odpověděl jsem. Atrakce se rozjela a začala zrychlovat. Angelyn se mě chytila za paži a začala se tak sladce smát:
,,Michaeli, kam jsi mě to dovedl!''
,,Já? To ty jsi si vybrala! A tímhle volantem se otáčí samotná kabinka, ve které sedíš.'' Trochu jsem s ním otočil..
,,Michaeli néé.. to už je na mě přespříliš!'' Začal jsem se hrozně smát a Angelyn také. Bylo to opravdu zábavné. Když atrakce zastavila, ještě pořád jsme se smáli.
,,Michaeli, tohle ti nedaruji. Myslím, že jsi mě neupozornil dostatečně, jaké to bude!''
,,Neříkej, že by jsi si to nezopakovala!''
,,V tuhle chvíli rozhodně ne!''
,,Ne? Kdy tedy?''
,,No.. podle toho jak se znám.. dej mi pět minut a budu sem chtít zase! Bylo to báječně, Michaeli.. rychlé.. ale báječné!''
To už se ale u nás objevil Tom.
,,Tak jaké to bylo?''
,,Skvělé, Tome. Odpověděl jsem.
,,Ano, skutečně úžasné.'' Dodala Angelyn.
,,Tak co? Vyzkoušíme i další?''
,,No to je jasné!'' Odpověděla nadšeně.
A opravdu: Prošli jsme všechny atrakce a užili si spoustu legrace. Angelyn byla jedna z mnoha, ve které se probudilo to malé dítě a také tak dováděla. Byla šťastná a nadšená. Úplně jsem to z ní cítil! A hlavně: dnešní den jsme se opravdu zblížili. Ani já, ani Angelyn jsme už nebyli tolik ostýchaví.. více jsme spolu mluvili a naše pohledy neuhýbaly. Poslední atrakce, na kterou jsme šli, bylo Ruské kolo. Když jsme se k němu přibližovali, chytil jsem Angelyn za ruku. Podívala se na mě a usmála se. A tak jsme šli ruku v ruce, i na tom Ruském kole jsme se celou dobu drželi.. Angelyn se dokonce opřela o mé rameno. Bylo mi krásně. I Tomovo pohledy jsme úplně přehlíželi a nic jsme si z toho nedělali.. Myslím, že trochu záviděl, protože měla Angelyn oči jen pro mě.. ale ani se mu nedivím. Kdo by nechtěl být objektem tak krásné slečny. Zpátky k domu jsme šli pěšky.. a pořád jsme se drželi za ruce a povídali si. Řekl jsem jí, že jí chci ještě někoho představit.. ovšem neprozradil jsem koho a tak si nad tím lámala hlavu.. Došli jsme k domovu..
,,Chceš se kouknout, jak to vypadá u mě doma? Nebo mám toho, koho ti chci představit dovést ven?''
,,Moc by mě zajímalo, jak si žiješ Michaeli.. ráda se podívám.'' A tak jsme vstoupili. Angelyn byla opět nadšená. Říkala, že se jí moc líbí, když se v domě objevuje hodně dřevo, což můj domov splňoval.. moc se jí líbil i můj nábytek. Provedl jsem jí několika místnostmi.
,,Michaeli, máš to tady opravdu nádherné! Ale kdepak je ten, koho jsi mi chtěl představit?''
,,No.. to by mě také zajímalo. V tuhle dobu bývá už s ošetřovatelkou doma..''
V tu chvíli se ve vchodových dveřích ozval její hlas..
,,Michaeli.. už jsme doma.. promiň, Bubbles vůbec nechtěl domu! .. Ahh.. dobrý den, Slečno..''
,,Tino.. to je Angelyn.. dcera Jane.''
,,Moc mě těší, Angelyn.''
,,Děkuji vám, Tino.. i mně.'' Potřásli si rukou.
,,Chtěl jsem jí představit Bubblese.''
,,Tak tady ho máš.. uličníka.. já už budu muset jít. Tak se mějte hezky!''
,,Ty také, Tino.''
,,Na shledanou Tino..''
S úsměvem zamávala a odešla.
,,Tak tohle je Bubbles.'' Řekl jsem.
,,Tak tebe mi chtěl Michael představit.'' Řekla Angelyn s úsměvem a pohladila Bubblese na hlavičce. ,,Michaeli, je kouzelný!'' Klekla si a natáhla náruč. ,,Můžu si tě pochovat, viď?'' Bubbles chvíli koukal, ale po chvíli se vydal vstříc její náruči. Angelyn ho objala a začala si ho chovat. ,,Něco tak sladkého jsem v životě nezažila!'' Po chvíli mi Bubblese vložila do mé náruče. ,,Michaeli.. děkuji ti za dnešní den. Můžu s jistotou říct, že jsem v životě nebyla tak moc šťastná jako dnes.''
,,Angelyn, ani nevíš, jak moc mě to těší. Moc rád jsem s tebou strávil čas... nemohli by jsme něco takového zopakovat?''
,,No samozřejmě.. něco takového nemůžu ani odmítnout!''
,,No skvělé! A co třeba už zítra? Nechtěla by jsi třeba.. vidět moje nahrávací studio? Tento týden na albu s mým týmem nepracuji, ale možná by tě zajímalo, jak to tam vypadá a tak... Jo a.. odpoledne mají přijet autobusem děti, aby tu strávili hezké odpoledne. Byl bych moc rád, kdyby jsi mi s nimi trochu pomohla.''
,,Michaeli, už teď se těším! Na tvé nahrávací studio jsem opravdu zvědavá. Vždycky jsem se chtěla do nějakého podívat. No a co teprve, až spolu budeme blbnout s těmi dětmi!''
,,No skvělé! I já se teším, Angelyn! a... přijdeš ráno.. třeba v deset? A po obědě přijedou děti.''
,,Ok... to by šlo.'' Usmála se.
Vyprovodil jsem ji společně s Bubblesem před dům pro personál.
,,Už teď mi chybíš, Angelyn.''
,,Ach Michaeli.. vždyť ty mě vlastně také.'' Usmál jsem se a objal ji. Držel jsem ji ve svém objetí tak dlouho... Pak mi zamávala a zmizela za dveřmi. Večer jsem přemýšlel.. vždyť já ji chtěl tak hrozně moc políbit, ale nedokázal jsem to.. Prostě jsem se neodvážil.. a docela mě to mrzelo.. Uvědomil jsem si, jaké zábrany mi může způsobit má plachost, jsem si ale jistý, že je co nejdřívě překonám.. cítím to.

Kapitola 5.

24. června 2012 v 14:25 | Angelyn
Po obědě jsem hned zamířil k domu pro zaměstnance. Ten večer jsme se domluvili, že na Angelyn počkám právě tam. U domu ještě nestála, což mi přišlo dobré, protože by měl muž čekat na dívku a rozhodně ne naopak. Neuběhli ani tři minuty a otevřeli se hlavní dveře.
,,Ahoj Michaeli.'' Vypadala dost uvolněně a hned jsem z ní vycítil pozitivní energii. Oblečená byla do krátkých džínových kraťásků (takže můj pohled chtě nechtě ujížděl na její nohy), červených tenisek a do volného pánského trička v modré barvě se znakem Supermana. Vypadala dost mladistvě, svěže a toto oblečení jí navíc přidávalo na sympatičnosti. Já na sobě měl černé kalhoty, červenou košili s dlouhým rukávem a klobouk.. musel jsem se chránit před sluníčkem.
,,Ahoj Angelyn.'' Pozdravil jsem.. přistoupila.. a tentokrát objala ona mě. Usmál jsem se.. ,,Dnes ti to moc sluší.'' Trochu sklopila hlavu a s úsměvem odpověděla:
,,Děkuji ti.. tobě také..''
,,No děkuji.. tak Angelyn, máš rozmyšlené, co by jsi tu chtěla vidět jako první?''
,,No rozhodně ty tvá zvířátka.. na ty jsem moc zvědavá!'' Řekla nadšeně.
,,Tak skvělé.. je to tady obrovské tak se tu budeme pohybovat i s golfovým vozíkem, ok?
Než jsme dorazili k vozíku, Angelyn moc zajímalo jaká zvířata tu mám..
,,Nech se překvapit.''
,,Ale Michaeli.. prosím.. řekni aspoň jedno, které tu máš...''
,,No tak dobře.. mám zde.. pavouka.. můžeš si ho i pohladit.''
,,Aha.. a něco, čeho bych se bála podstatně míň tu nemáš?''
,,Pak tu mám třeba.. nádherného hada!''
,,Michaeli !! '' Začali jsme se smát. Pak jsme nasedli na vozík a já jí po cestě popisoval jak ten můj pavouk a had, kterému říkám Svalovec vypadá...
,,Ten had musí být krásný, ale na pavouka se budu bát i podívat!''
Konečně jsme dorazili. Angelyn vystoupila a nadšeně zvolala:
,,Žifafy! Ty tu máš i žifafy! To je nádherné!''
Šli jsme k nim blíž a pozorovali, jak své dlouhé krky natahují ke stromům pro zelené listí.. byl to úžasný pohled.
,,Nečekala jsem, že tu budeš mít až tak obrovská zvířata.. jsou krásné.''
,,To tedy jsou.. moc rád se na ně dívám.. mají nádherné oči.. chceš vidět, jaká další zvířata tu mám?''
,,No to rozhodně!''
,,Šli jsme tedy k dalšímu výběhu, kde už na mě u branky čekala má lama.
,,To je Loui.''
,,Ten je sladký!.. můžu si ho pohladit?''
,,No to víš že můžeš.''
Začala si Louie hladit a při tom se smát..
,,Dokázala bych u něj takhle stát klidně celý den.. má úžasnou srst.. je prostě nádherný.''
,,Líbíš se mu, Angelyn.''
,,Myslíš?'' Rozesmála se.
,,Jsem si tím jistý.. poznám to na něm!'' Chvíli jsem ještě s úsměvem na rtech pozoroval její nadšení z Louie.. vypadalo to, že si padli do oka.''
,,Angelyn.. támhle už můžeš vidět muflona.. jmenuje se pan Tibbs.. pobýval společně s Louiem v cirkuse.''
,,Tak pan Tibbs.. má nádherné rohy! A támhle ještě vidím něco.. to jsou... jeleni?''
,,Ano přesně.. jeleni. Ty jsem vychoval od malička. Říkám jim Princ a Princezna. Pocházejí ze Severní Ameriky.
,,Princ a Princezna? To je sladké!.. Michaeli, jde vidět, že toho o svých zvířatech víš spoustu.. že je nemáš jen tak na parádu.. a že nevídají jen očetřovatele, ale i ty za nimi chodíš rád.. to se mi moc líbí.''
,,No to ano.. jsem tady s nimi často.. už proto, že miluji zvířata..''
,,Tak to já také.. a jak moc!''
Dále jsme se šli podívat na různé druhy ptáků, které tu ještě mám.. Angelyn byla nejvíce nadšená z těch nejbarevnějších.
,,A teď bych ti mohl konečně představit Svalovce, co říkáš?''
,,Michaeli, já se bojím!''
,,Neboj se..'' Začal jsem se smát. ,,nic ti neudělá.'' .. Dorazili jsme k němu..
,,Ten je obrovský!'' Vydechla.
,,Také má téměř 6 metrů.. chceš si ho pohladit?''
,,C-co?''
,,Opravdu.. neboj se ho.. nikomu nikdy neublížil!
,,Já nevím..'' Vzal jsem jí za ruku...
,,Angelyn.. prosím! Nebudeš litovat!'' Šli jsme pomalu k němu držíc se stále ruku v ruce. Když jsme byli u Svalovce, pomalu jsem její ruku přiložil na jeho úžasnou kůži. ,,No vidíš.. a ani to nebolelo..''
,,No páni.. nikdy jsem se nedotýkala hada.. myslela jsem, že to bude nepříjemné, ale není tomu tak..''
,,Tak to jsem moc rád.. no.. a to je zároveň konec prohlídky mých zvířat.''
,,Děkuji ti moc Michaeli.. obohatil jsi mě o spoustu nových zážitků!''
,,No já doufám, že si z dneška odneseš další vzpomínky.. a vlastně z celého pobytu tady na Neverlandu.. Co by jsi řekla, na to, že tu mám i nějaké kolotoče a podobné atrakce?''
Angelyn se široce usmála: ,,Kdo bude první u vozíku?'' Se smíchem se k němu rozeběhla a já hned za ní.
,,Ale tohle není fér.. ty jsi měla náskok!''

Kapitola 4.

23. června 2012 v 2:01 | Angelyn
Paprsky slunce ozářili mou tvář a až díky nim jsem se konečně vzbudil.. Jako první jsem se automaticky koukl na hodiny. ,,Cože??'' Za necelých 30 minut měla odbít první hodina odpolední.. z toho vyplývá, že jsem musel usnout opravdu pozdě.. také z toho vyplývá, že jestliže je 12:30... za půl hodiny se na Neverlandu podává oběd.. ale ještě nejsme u konce... vyplývá z toho ještě jedna skutečnost.. hned po obědě se mám přeci sejít s Angelyn.. a já se tu válím v posteli.. = Nestíhám, a proto sebou musím trochu máknout. Dal jsem si proto hned sprchu, oblékl se a trochu upravil .. no a půl hodina byla hned pryč.. Sešel jsem proto do jídelny..
,,Přesný jako hodinky..'' Zazubila se Jane.
,,Ahoj Jane.'' Přicházel jsem s úsměvem ke stolu.
,,Ahoj Michaeli. Dnes jsi ani nepřišel na snídani. To jsi šel zase spát Bůh ví v kolik..''
,,No jo.. co s tím naděláš.. A jak se dnes máš? A co Angelyn?''
,,Počkej, počkej, zlato.. něco mi snad uniklo?'' Znervozněl jsem.. v tu chvíli jsem si uvědomil, že o našem setkání nejspíš neví... pokud jí to ovšem neřekla Angelyn a jak to tak vypadá, tak asi neřekla..
,,No jo no.. už konečně vím, jak se jmenuje tvá dcera.. a vybrala jsi jí moc pěkné jméno..''
,,To nezakecáš Michaeli.. Kdy jste spolu vůbec mluvili? Šla jsem spát okolo deváté hodiny večer a ty jsi ještě nebyl doma..!''
,,No.. tak jsme se spolu asi seznámili v době, kdy jsi spala..''
,,Kde prosím tě?''
,,V kuchyni?''
,,Co dělala ta holka praštěná v kuchyni v tak nekřešťanskou hodinu?!''
,,Ehm.. myla nádobí..''
,,Já jsem si to myslela.. já jí dám.. zase to všechno nechala na poslední.. no počkej.'' Začal jsem se hrozně smát.
,,Jane.. klid.. prý jenom usla a tak to přišla dodělat takhle v noci.. no není to hezké?'' Jane se trochu uklidnila a nasadila šibalský úsměv:
,,No.. a co na ní říkáš?''
,,Prosím tě, Jane..'' Opřenou rukou o stůl jsem si zakryl oči a zase jsem se rozesmál.
,,Jsi zase v rozpacích, Miku.. Neříkej, že není krásná.. Připomíná mi jejího otce.. ty modré oči a hnědé vlasy.. vlastně skoro všechny rysy zdědila z otcova strany.. třeba ten její nosánek.. to je celá Danielovo matka.. jen ty rty má po mně.. a spojením mé rasy a té jeho vznikl ten krásný snědý odstíň její pleti.'' Viděl jsem, jak si před očima přemítá vzpomínky a tváře své rodiny.
,,Máš pravdu Jane.. je nádherná.'' Zamyšleně se usmála.
,,Michaeli.. Angelyn se mě dnes ráno ptala v kolik obědváš.. už to mi bylo podezřelé..''
,,No vlastně.. jsem jí slíbil, že jí po obědě trochu provedu Neverlandem.''
,,Jo takhleee..'' Usmála se.. ,,Tak začni dlabat. trochu jsme se rozpovídali..''

Kapitola 3.

20. června 2012 v 23:36 | Angelyn
Potřásli jsme si rukou a chvíli na sebe jen tak mlčky koukali. Až po chvíli Angelyn uhla pohledem a rozhodla se prolomit ticho.
,,A potřásli jsme si rukou rovnou na tykání?'' Usmála se.. snažila se působit sebejistě a rozhodně, ale v hlase, v gestech, v jejím pohledu jsem viděl, jak moc je v rozpacích.. snad mnohem více než já. Přišlo mi to tak roztomilé.
,,No to bych moc rád.'' A také jsem se usmál. Vypadalo to, jako kdyby jsme tu noc hráli hru, kdo se víckrát na koho usměje.
,,Angelyn.. můžu se zeptat proč tady takhle pozdě v noci pracuješ?''
,, Pane Jack.. Michaeli.. je mi to líto. Vzala jsem si od mamky klíče od vchodu pro personál.. Já vím, že bych v tuhle dobu asi neměla být v hlavním domě a...''
,,Ne Angelyn.. to je v pořádku. Tato část domu je určená pro zaměstnance..tím nechci říct, že jsi zaměstnanec, ale když tady teď pomáháš Jane.. no.. prostě.. v těchto částech domu může být personál jak dlouho chce.. i kdybych chtěl mít doma klid, tady mě nemáš jak šanci vyrušit.. To spíš já jsem tu tak trochu na návštěvě..'' Opět jsem se usmál a ona mi úsměv vrátila.
,,No víš.. dnes jsem po večeři měla umýt nádobí.. mamku bolela hlava, tak jsem se nabídla, že to udělám celé sama.. jenže jsem byla hrozně unavená a místo toho jsem v tu domu usla.. Probudila jsem se až docela před chvíli.. opravdu jsem nečekala, že tě tu potkám..''
,,Tak to já už vůbec.. Nechceš s tím pomoct?''
,,Ehm.. chceš mi pomoct?'' Vykulila oči..
,,Jestli ti to nebude vadit.. já nemůžu usnout, tak kdybych mohl..''
,,No.. opravdu mi nebude vadit, že mi chceš ulehčit práci.'' Řekla s úsměvem.
,,Tak ok'' Popadl jsem utěrku a začal utírat nádobí se slovy, že normálně tu máme myčku, ale teď je mimo provoz.. Chvíli na mě jen tak koukala..
,,No to nevadí.. aspoň tu budu k něčemu užitečná..''
K něčemu užitečná? Jen její přítomnost je něco co by mi tu bohatě stačilo..
,,No hlavně, aby jsi si tu odpočinula a trochu se odreagovala..''
,,Děkuji ti Michaeli.. je to tu nádherné!''
,,Tak to jsem moc rád.. už jsi si Neverland trochu prohlédla?''
,,Viděla jsem ho jen tak okrajově.. ale ráda bych si ho prohlédla o něco více..''
,,Můžu ti udělat průvodce?''
Při vyřčení mé otázky upustila talíř, který držela v ruce zpátky do dřezu..
,,Jistě, jistě.. já.. budu.. hrozně ráda... jen jestli.. tě to nebude obtěžovat.''
,,Ani trochu.. i já budu rád.. tak.. zítra.. po obědě?''
,,Zítra.. jo.. tak platí.'' A zase ten její nádherný, trochu rozpačitý úsměv.
Při naší spolupráci jsme si ještě chvíli povídali. Angelyn se mě zeptala, jak mi to šlo dnes ve studiu.. Tak jsem jí prozradil, co jsem dnes vytvořil, kam jsem se posunul a tak... Poslouchala pozorně, se zájmem a trochu víc se i rozpovídala a ptala se na další věci, které se týkali nahrávání mé nastávající desky. I já jsem položil některé otázky.. Dozvěděl jsem se, že studuje výtvarné umění, ale kvůli hospitalizaci v nemocnici musela studium na nějakou dobu odložit.. Na důvod, proč byla v nemocnici jsem se nezeptal, přišlo mi to příliš osobní. Ještě mi o sobě prozradila, že ovládá kytaru a piano. Oba jsme se trochu uvolnili a atmosféra nebyla tak napjatá. Bylo mi příjemné s ní hovořit.. Působila tak přirozeně.. Zpočátku byla sice dost nervózní, vždyť to já ale také, jen to umím lépe maskovat.

,,Tak a je to.'' Řekl jsem a odložil poslední talíř.
,,Plácneme si?'' Tím mě trochu překvapila, ale líbilo se mi to.
,,No jistě.'' Nastavil jsem ruku a ona mě přes ní plácla. Oba jsme se začali smát. Vlastně jsem jí viděl poprvé smát se takto. Byla sladká.. Pak ale zase nastalo to ticho, kdy mé oči hleděli do těch jejích a naopak..
,,Už asi budu muset jít..'' Trochu sklopila hlavu.
,,Dobře.. Angelyn.. prozradíš mi jen ještě něco?'' Koukala trochu vyděšeně... asi čekala Bůh ví jakou otázku.. ,,Kolik ti je let?'' Její výraz se náhle proměnil v úsměv.
,,No to ti moc ráda prozradím.. 22.. ehm.. Michaeli.. nezlob se.. já vlastně taky nevím kolik ti přesně je..''
,,Proč bych se měl zlobit? 29. srpna mi bude 31.''
,,Vážně? Já mám narozeniny hned den po tobě!''
,,No to je hezké..'' A zase jsme se usmívali.. Jak řekla tu větu.. s takovým nadšením.. to bylo tak sladké.. kvůli tomu se budu nejspíš usmívat další dva dny.
,,Tak dobrou noc Michaeli.'' Přistoupila ke mě a podala mi pravici. S úsměvem jsem jí přijmul.. drželi jsme se déle, než je obvyklé a když jsme se konečně od sebe odtrhli, tak nevím co mě to popadlo, ale měl jsem hroznou touhu jí obejmout.. a udělal jsem to...
,,Děkuji ti Angelyn.. i tobě.. a hlavně krásné sny.'' Zašeptal jsem jí při našem objetí. Pak jsem jí pustil ze své náruče, věnovala mi poslední úsměv a já jen pozoroval, jak po schodech míří ke dveřím pro personál. Ještě dlouho poté jsem stále nemohl usnout.. nešlo to.. Její tvář mě pronásledovala v myšlenkách.

Kapitola 2.

19. června 2012 v 13:57 | Angelyn
Děkuji vám za přízeň! Vaše komentáře mi udělaly obrovskou radost a nakoply mě k napsání další kapitoly =). Mimochodem: všimli jste si, že jsem ještě nevymyslela název? x)) A ještě něco: tuhle povídku vymýšlím přímo na místě.. nemám nic předepsaného.. a mezitím, co píši tento úvod, pořádně ani nevím, jak to bude dál... skvělé, že? =))

Tak strašně rychle to uteklo.. 1. červenec už je tady. Spousta lidí odjíždí daleko od svých domovů, konečně si pořádně odpočinout, já ale spíš trávím čím dál tím víc času v nahrávacím studiu.. mé myšlenky a nápady se pomalu začínají přeměňovat v něco tak úžasného, co nazýváme hudbou... v hlavě mi tkví spousta nových melodií.. spousta nových textů a hlavně spousta nových nápadů.. chci vše dovést k dokonalosti.. aby to bylo přesně tak, jak si představuji... i když pro mě, jako pro perfekcionistu to nebude lehký úkol.. ostatně jako vždy.. Dnes jsem trávil ve studiu dlouho dobu.. od ranních hodin až do večera.. Ze studia jsem odcházel s dobrým pocitem, díky dobře odvedené práci.

Když jsem vstoupil do své ložnice a sedl si na postel, první myšlenky, které mi proběhli hlavou byly: ,,Co já teď budu vlastně dělat?'' Najedl jsem se už ve studiu a hlad nemám, takže večeřet nebudu. Personál už nejspíš spí.. takže si s nikým ani nepopovídám.. Čtu velice rád knihy, ale dnes jsem na to neměl náladu.. A spánek? No to už vůbec ne, právě proto hledám jak se zabavit, dokud na mě nepadne únava.. Šel jsem tedy ven, trochu se projít, ale ani to nemělo moc veliký úspěch... Pak jsem se rozhodl: Když mě občas přepadne taková nálada, že se mi nic nechce dělat a na nic nemám náladu, jdu do částí svého domu, kam obvykle nechodím moc často.. jako například dolů do kuchyně.. tam mě to nějak vždycky táhne.. už několikrát jsem tam v tyto noční hodiny zavítal.. a co tam vůbec dělám? No přece to, co se v kuchyni obvykle dělá.. zkouším něco uvařit! =) Někdy to dopadne bídně, ale jednou jsem upekl fakt skvělý koláč a personál Neverlandu si ho hned rozebral a do pár minut jakoby se po něm slehla zem..

Šel jsem tedy dolů po schodech do kuchyně, kde ale na mě čekalo malé překvapení.. svítilo se tam.. v tuto dobu tam obvykle nikdo nebývá, tak jsem myslel, že třeba jen někdo zapomněl zhasnout, ale nebylo tomu tak, jelikož jsem po chvíli uslyšel hlas a ten hlas si zpíval! Nebyl mi ani trochu povědomí.. Dveře byli otevřené a já tedy vstoupil... zády ke mě byla otočená mladá žena, kterou jsem v životě neviděl. Chvíli jsem přemýšlel.. po chvíli mi to došlo: Vždyť dneska měla přijet dcera mojí kuchařky Jane! Úplně mi to vypadlo.. jak jsem na to mohl až takhle zapomenout? Jak jsem říkal, byla zády ke mě.. myla nádobí a něco si při tom zpívala.. První, co mi proběhlo hlavou bylo, že má nádherný hlas.. byl tak něžný, tak nádherně se poslouchal.. vlastně můžu říct, že mě už dlouho nějaký hlas takto neuchvátil.. Druhá myšlenka, která mi proběhla hlavou byla, že má nádherné vlasy.. nádherný odstín hnědé barvy, dlouhé do půli zad, které se jí lehce vlnily... pak jsem zpozoroval její odstíň kůže, která byla lehce snědá.. na černošku jí měla moc světlou a na bělošku tmavou.. No a poslední myšlenka, která mi proběhla myslí byla, že... no... že má úžaný zadek! =)) Při přemýšlení nad onou dívkou, jsem si uvědomil, že se k ní pomalým krokem pořád přibližuji!.. ,,co teď...'' Přišlo mi nevhodné abych se jí najednou zjevil za zády.. a začal se představovat... tak mě napadlo, že hezky zase odcouvám zpátky... a zahraji scénu, jako že jsem teprve teď přišel.. zaklepu na dveře a pozdravím... Pravda je, že jsem s tou dívkou hrozně moc chtěl promluvit.. No a tak jsem tedy začal couvat.. couvání mi obvykle jde skvěle, ale zrovna teď se stalo přesně to, co jsem nechtěl.. narazil jsem do pověšených pánviček, které v tom tichu nebylo možné přeslechnout. Bravo Michaeli, to se ti vážně povedlo! Ta dívka sebou prudce otočila a vyděšeně se na mě podívala.. Bože.. Jane měla pravdu. Je nádherná! Její modré oči.. nikdy předtím jsem neviděl podobnou barvu modrých očí... Její něžný nos a plné rty.. vlastně celý její obličej mi připadal perfektní!
,,Pane Jacksone.. já se omlouvám.. já.. já.. jsem asi.. zpívala moc nahlas..''
,,Slečno.. jen se mi prosím neomlouvejte.. to já se omlouvám.. tohle jsem nechtěl.. já.. nechal jsem se asi unést.''
Usmál jsem se na ní a ona mi úsměv opětovala.. velice půvabný úsměv. Přistoupil jsem k ní a podal jí ruku:
,,Já jsem Michael.''
,,Vážně?'' Řekla a pousmála se. Na to jsem se musel usmát i já. ,,Jmenuji se Angelyn.'' A stiskla svou hebkou rukou tu mou.
Tak Angelyn.. Myslím, že jsem právě potkal anděla..

Kapitola 1.

19. června 2012 v 1:36 | Angelyn
Už je to pár měsíců, co jsem odehrál poslední koncert v rámci světového turné Bad. Cítím se dostatečně odpočatý, a proto mám v plánu začít co nejvíc intenzivněji pracovat na mém nastávajícím albu.. ale ještě mě čeká spousta práce. Už brzy bude končit měsíc červen.. Sluníčko začíná čím dál tím víc svítit, ptáci zpívat a děti mají myšlenky už dávno na prázdninách. Dnes jsem se vzbudil poměrně brzy.. dal jsem si rychlou sprchu, oblékl se do pohodlného oblečení a pomalým krokem jsem se přibližoval k jídelně. Tam už na mě čekala má kuchařka Jane i se snídaní. Velice příjemná a moudrá žena...
,,Dobré ráno Jane...''
,,Ahoj Michaeli.. tak jak jsi se dnes vyspal?''
,,No.. už mě znáš... ale nebylo to tak strašné... mimochodem.. jak jsi věděla, že vstanu tak brzy? Jenom, že už tady na mě čekáš s prostřeným stolem.. to si ani nezasloužím..''
,,Ale jdi ty kluku.. Michael.. víš.. čekám tu na tebe trochu déle, jelikož s tebou nutně potřebuji mluvit.. a hned na úvod se ti chci omluvit, že tě žádám takhle na poslední chvíli..''
,,Copak se děje? Posaď se a povídej.''
Oba jsme se posadili a Jane spustila:
,,Víš.. moje dcera teď trávila docela dlouhou dobu v nemocnici. Nezažívala nic příjemného a ještě nějakou dobu bude muset být v klidu, více odpočívat.. prostě se nijak nepřepínat.. Michaeli, byla bych ti moc vděčná, kdyby jsi dovolil, aby tady na Neverlandu přes ty 2 měsíce prázdnin měla něco jako brigádu.. třeba by mi pomáhala v kuchyni třeba s drobnými pracemi.. to je jedno.. jenom bych jí teď chtěla mít více nablízku.. Ona chtěla původně se svými přáteli navštívit různé místa po USA, ale když se jí stala ta... věc... tak to není možné.''
Viděl jsem, že zadržuje slzy, které se jí derou do očí.. už jsem jí nechtěl déle trápit. Objal jsem jí kolem ramen a pravil:
,,Ale to víš, že může přijet. To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. Ani tu nemusí pracovat, prosím tě. Pokud teď potřebuješ více financí, tak to není žádný problém, já ti klidně zvýším plat. No a navíc.. když si nemůže užít ty prázdniny tak jak chtěla, tak je aspoň stráví tady na Neverlandu, jistě se jí tu bude líbit.. vždyť tady to taky není k zahození, co myslíš?''
,,Michaeli, děkuji ti moc.. ani nevíš, jak jsem ti vděčná. Jsem si jistá, že bude Neverlandem nadšená. O finance tady vůbec nejde, ale přece se tu nebude dva měsíce jen tak válet.. holka jedna.''
,,No když myslíš.. ty jsi maminka..'' řekl jsem rozesmátým hlasem. ,,A Jane.. můžu se zeptat... jak se jmenuje a kolik jí je?.. vždyť já ani pořádně nevím, že nějakou dceru máš..nikdy jsi o ní nemluvila!''
Jane se široce usmála: ,,Řeknu ti jen to, že je mladá a velice krásná. Na věk a jméno se budeš muset zeptat jí.''
Mrkla na mě a její úsměv se zvětšil ještě jednou tolik.
,,Ale Jane..''
,,A málem bych zapomněla.. je stejně tak stydlivá jako ty.. takže spolu budete mluvit ze stejné pozice.''
Zacuchala mě ve vlasech a odkráčela do kuchyně. Tahle žena se vždycky snažila odbourávat mojí plachost... jak to tak vypadá, jednou se jí to snad i povede...

Moje první povídka

19. června 2012 v 0:17 | Angelyn
Rozhodla jsem se, že začnu s něčím, co jsem chtěla udělat už dávno: napsat povídku o Michaelovi x). Hlavními hrdiny jsou Michael (wow.. to nikdo nečekal..) a Angelyn (Vím.. říkám si touto přezdívkou i já, ale s dívkou z příběhu se NEZTOTOŽŇUJI)
Aby jsme si to ujasnili: Angelyn je dívka, kterou jsem si vymyslela ve své hlavě... vlastně bych chtěla být jako ona.. je krásná, přitažlivá, vtipná, inteligentní, talentovaná.. prostě člověk, který dostal od Boha spoustu darů... Neodmyslitelně patří k Michaelovi... vymyslela jsem si různé varianty jejího životního osudu (Angelyn buď jako zpěvačka nebo jako úplně obyčejný smrtelník, do které se Michael zamiluje... nebo Angelyn jako zpěvačka narozená v roce 1988, kterou Michael objeví a pomůže jí se proslavit... a spoustu dalších kombinací.. to by jsme tu byli do rána..) OMG.. jsem magor.. =D

No nic.. právě jste nahlédli do mé hlavy a zjistili jste, co se mi v ní honí... Počítám s tím, že mi z toho všeho jednou přeskočí, ale zatím vše pracuje tak jak má, takže jedu dál !! =D Ještě vám prozradím, že v této povídce bude Angelyn jako obyčejná dívka.. ale víc ani muk ;-) Teď mi jen zbývá nalákat pár M.J. fanoušků na můj blog, aby si to tady taky někdo četl, že? :-))

 
 

Reklama