Kapitola 3.

20. června 2012 v 23:36 | Angelyn |  Povídka
Potřásli jsme si rukou a chvíli na sebe jen tak mlčky koukali. Až po chvíli Angelyn uhla pohledem a rozhodla se prolomit ticho.
,,A potřásli jsme si rukou rovnou na tykání?'' Usmála se.. snažila se působit sebejistě a rozhodně, ale v hlase, v gestech, v jejím pohledu jsem viděl, jak moc je v rozpacích.. snad mnohem více než já. Přišlo mi to tak roztomilé.
,,No to bych moc rád.'' A také jsem se usmál. Vypadalo to, jako kdyby jsme tu noc hráli hru, kdo se víckrát na koho usměje.
,,Angelyn.. můžu se zeptat proč tady takhle pozdě v noci pracuješ?''
,, Pane Jack.. Michaeli.. je mi to líto. Vzala jsem si od mamky klíče od vchodu pro personál.. Já vím, že bych v tuhle dobu asi neměla být v hlavním domě a...''
,,Ne Angelyn.. to je v pořádku. Tato část domu je určená pro zaměstnance..tím nechci říct, že jsi zaměstnanec, ale když tady teď pomáháš Jane.. no.. prostě.. v těchto částech domu může být personál jak dlouho chce.. i kdybych chtěl mít doma klid, tady mě nemáš jak šanci vyrušit.. To spíš já jsem tu tak trochu na návštěvě..'' Opět jsem se usmál a ona mi úsměv vrátila.
,,No víš.. dnes jsem po večeři měla umýt nádobí.. mamku bolela hlava, tak jsem se nabídla, že to udělám celé sama.. jenže jsem byla hrozně unavená a místo toho jsem v tu domu usla.. Probudila jsem se až docela před chvíli.. opravdu jsem nečekala, že tě tu potkám..''
,,Tak to já už vůbec.. Nechceš s tím pomoct?''
,,Ehm.. chceš mi pomoct?'' Vykulila oči..
,,Jestli ti to nebude vadit.. já nemůžu usnout, tak kdybych mohl..''
,,No.. opravdu mi nebude vadit, že mi chceš ulehčit práci.'' Řekla s úsměvem.
,,Tak ok'' Popadl jsem utěrku a začal utírat nádobí se slovy, že normálně tu máme myčku, ale teď je mimo provoz.. Chvíli na mě jen tak koukala..
,,No to nevadí.. aspoň tu budu k něčemu užitečná..''
K něčemu užitečná? Jen její přítomnost je něco co by mi tu bohatě stačilo..
,,No hlavně, aby jsi si tu odpočinula a trochu se odreagovala..''
,,Děkuji ti Michaeli.. je to tu nádherné!''
,,Tak to jsem moc rád.. už jsi si Neverland trochu prohlédla?''
,,Viděla jsem ho jen tak okrajově.. ale ráda bych si ho prohlédla o něco více..''
,,Můžu ti udělat průvodce?''
Při vyřčení mé otázky upustila talíř, který držela v ruce zpátky do dřezu..
,,Jistě, jistě.. já.. budu.. hrozně ráda... jen jestli.. tě to nebude obtěžovat.''
,,Ani trochu.. i já budu rád.. tak.. zítra.. po obědě?''
,,Zítra.. jo.. tak platí.'' A zase ten její nádherný, trochu rozpačitý úsměv.
Při naší spolupráci jsme si ještě chvíli povídali. Angelyn se mě zeptala, jak mi to šlo dnes ve studiu.. Tak jsem jí prozradil, co jsem dnes vytvořil, kam jsem se posunul a tak... Poslouchala pozorně, se zájmem a trochu víc se i rozpovídala a ptala se na další věci, které se týkali nahrávání mé nastávající desky. I já jsem položil některé otázky.. Dozvěděl jsem se, že studuje výtvarné umění, ale kvůli hospitalizaci v nemocnici musela studium na nějakou dobu odložit.. Na důvod, proč byla v nemocnici jsem se nezeptal, přišlo mi to příliš osobní. Ještě mi o sobě prozradila, že ovládá kytaru a piano. Oba jsme se trochu uvolnili a atmosféra nebyla tak napjatá. Bylo mi příjemné s ní hovořit.. Působila tak přirozeně.. Zpočátku byla sice dost nervózní, vždyť to já ale také, jen to umím lépe maskovat.

,,Tak a je to.'' Řekl jsem a odložil poslední talíř.
,,Plácneme si?'' Tím mě trochu překvapila, ale líbilo se mi to.
,,No jistě.'' Nastavil jsem ruku a ona mě přes ní plácla. Oba jsme se začali smát. Vlastně jsem jí viděl poprvé smát se takto. Byla sladká.. Pak ale zase nastalo to ticho, kdy mé oči hleděli do těch jejích a naopak..
,,Už asi budu muset jít..'' Trochu sklopila hlavu.
,,Dobře.. Angelyn.. prozradíš mi jen ještě něco?'' Koukala trochu vyděšeně... asi čekala Bůh ví jakou otázku.. ,,Kolik ti je let?'' Její výraz se náhle proměnil v úsměv.
,,No to ti moc ráda prozradím.. 22.. ehm.. Michaeli.. nezlob se.. já vlastně taky nevím kolik ti přesně je..''
,,Proč bych se měl zlobit? 29. srpna mi bude 31.''
,,Vážně? Já mám narozeniny hned den po tobě!''
,,No to je hezké..'' A zase jsme se usmívali.. Jak řekla tu větu.. s takovým nadšením.. to bylo tak sladké.. kvůli tomu se budu nejspíš usmívat další dva dny.
,,Tak dobrou noc Michaeli.'' Přistoupila ke mě a podala mi pravici. S úsměvem jsem jí přijmul.. drželi jsme se déle, než je obvyklé a když jsme se konečně od sebe odtrhli, tak nevím co mě to popadlo, ale měl jsem hroznou touhu jí obejmout.. a udělal jsem to...
,,Děkuji ti Angelyn.. i tobě.. a hlavně krásné sny.'' Zašeptal jsem jí při našem objetí. Pak jsem jí pustil ze své náruče, věnovala mi poslední úsměv a já jen pozoroval, jak po schodech míří ke dveřím pro personál. Ještě dlouho poté jsem stále nemohl usnout.. nešlo to.. Její tvář mě pronásledovala v myšlenkách.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | Web | 21. června 2012 v 8:46 | Reagovat

Tak Michael umýval nádobí, no teda:-D Ráda bych ho při některé z domácích činností viděla, musel to být nezapomenutelný zážitek...:-)
Líbí se mi jak se ti dva oťukávají a jak k sobě chovají sympatie. Procházka po Neverlandě a ještě k tomu budou společně slavit narozeniny:-))) Začínají mít čím dál víc společného..

2 Nikola Nikola | Web | 21. června 2012 v 12:23 | Reagovat

Taky bych ráda viděla Mika při mytí nádobí :-D. Mně se taky kapitola moc líbila, bylo vidět, že si vzájemně padli do oka...

3 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 21. června 2012 v 20:35 | Reagovat

Miku... já chci taky s tebou umývat nadobíí.. béééhééhéé :/ :D Angelyn, ty se teda máš holka! :)))

4 Wendy Wendy | 24. června 2012 v 8:09 | Reagovat

Angelyn vypadá moc příjemně a mile a s Mikem si taky krásně rozumí. Krásný dílek moc pěkné....fakt.

5 Wendy Wendy | 24. června 2012 v 8:09 | Reagovat

Angelyn vypadá moc příjemně a mile a s Mikem si taky krásně rozumí. Krásný dílek moc pěkné....fakt.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama